parazité u koz

ODČERVOVÁNÍ OVCÍ A KOZ

Gastrointestinální červi jsou vážným problémem u malých přežvýkavců.

Ovlivňují negativně produkci mléka, rozmnožování, způsobují pokles váhy, snižují kvalitu srsti a celkovou obranyschopnost organismu. Obzvláště citlivá jsou mláďata u kterých mohou způsobit až úhyn. 

Největší problémy bývají při intenzívním pasení. Ovce a kozy totiž na rozdíl od skotu spásají trávu blíže k zemi, tedy v místech, kde jsou koncentrovány larvičky parazitů. Je zajímavé, že kozy historicky nebyly tolik nuceny k intenzívní pastvě jako ovce a živily se spíš listím na stromech a keřích, a proto nejsou tolik přizpůsobeny k soužití s parazity a dopady infestace u nich jsou vážnější.

Trus malých přežvýkavců je silně koncentrovaný, a proto na rozdíl od skotu obsahuje velké množství vajíček parazitů. Proto dochází k rychlému promoření pastvin a reinfestaci zvířat. 


V rámci kontroly parazitů je třeba dbát na to, aby zvířata byla prosta parazitů během období zhoršené výživy (tedy v zimě) a během porodů.

Jinak se odčervování doporučuje až při větší infestaci, aby se častým používáním antiparazitik nevyvinula rezistence. (Odlišně je tomu u plicních červů a jaterních motolic, kde i nález jednoho vajíčka je indikací k terapii.) 
Nejsnadnější a zároveň nejpřesnější metodou kontroly přítomnosti parazitů je vyšetření trusu. Můžeme si tím i ověřit účinnost odčervení a také vyhledávat jedince geneticky disponované k větší odolnosti vůči intestinálním parazitům.

K vyšetření se zasílají vzorky čerstvé nebo chlazené. Přílišné teplo způsobí vylíhnutí larviček a zmražení zase vajíčka zničí. Množství jednoho vzorku by nemělo být větší než golfový míček. Vzorek je možno odebrat do plastového sáčku a je nutné ho řádně označit pro identifikaci zvířete nebo skupiny, ze které pochází. 
MVDr. Hana Prausová

Hlavní zásady, které by měl chovatel koz a ovcí dodržovat:

1. Dodržení karantény při příchodu nových zvířat

 vyšetření a odčervení nových zvířat látkami s účinností proti hlísticím i tasemnicím (doporučujeme přípravky s účinnou látkou moxidektin a praziquantel)

 72 hod by nové zvíře nemělo mít přístup na pastvinu.

 výkaly by měly být spáleny, nebo vyvezeny na nepastevní plochy.

2. Časně jarní podání anthelmintika s larvicidními účinky

 smyslem je použít léčivo s účinkem na larvální stádia a zvíře pak vyhnat na pastvinu která obsahuje malé množství infekčních larev hlístic (které přežily zimní období)

 nejlepší larvicidní účinky má v současné době moxidectin  

3. Podání antikokcidik kůzlatům

 klinická kokcidióza se vyskytuje především u mláďat a mladých zvířat, která jsou stresovaná (odstav, doprava, změna prostředí, změna krmiva, vlhké nebo chladné počasí apod.)

 kokcidióza hrozí u mladých kůzlat (2 – 8 týdnů věku), zvláště jestliže žije hodně zvířat na malém prostoru a zvláště je‐li vlhké chladné počasí

 kokcidióza hrozí u stresujících způsobů odstavu (velmi raný odstav, časný odstav, ale i postupný odstav, který začíná např. v prvním měsíci života)

 velké nebezpečí vypuknutí kokcidiózy je zvláště  u odstavených kůzlat, která změní potravu nebo prostředí

 dalším obdobím zvýšeného rizika kokcidiózy je období po pastevní sezóně 

 léčivo (doporučujeme léčivo s účinnou látkou toltrazuril) podáváme buď  preventivně (ve výše uvedených případech) nebo při klinických projevech – průjem (může být s krví), horečka, nechutenství, bolest v podbřišku, hubnutí, anémie, poškození vlny

 jestliže se u kůzlat objeví průjem, je třeba vyšetřit výkaly na vývojová stádia parazitů 

 jestliže je ve výkalech zjištěno velké množství oocyst kokcidií, podat okamžitě  vhodný přípravek (doporučujeme léčivo s účinnou látkou toltrazuril)

 nutností je důsledné odstraňování výkalů,ve kterých byla zjištěna exogenní stádia parazitů (oocysty kokcidií, vajíčka helmintů)  

 nezbytností je zamezení znečištění vody a krmiva výkaly  oocysty kokcidií rodu Eimeria jsou odolné vůči běžným desinfekčním prostředkům. K desinfekci doporučujeme vařící vodu, letlampu, přípravky obsahující 50 % a vyšší koncentraci  čpavku, krezol (např. Neopredisan 135‐1), 4 % horký hydroxid sodný.

4. Dodržování dávky léčiva  

 velmi nebezpečné pro vznik rezistence na léčiva je podávávání zvířeti nižších dávek než jaké jsou doporučeny – naopak mírné překročení dávky léčiva nevadí a zdraví zvířat neovlivní. Praktické doporučení  ‐  podávat množství léčiva jako pro nejtěžší kozu ve skupině 

 dávkovací přístroje by měly být vždy zkontrolovány

 injekční podání  ‐  subkutánní nebo intramuskulární podle doporučení výrobce. Subkutánní podání je nutné provést správným způsobem: rozhrnout vlnu, aplikovat injekci, při vytahování jehly je nutné na místo vpichu několik vteřin tlačit, abychom zabránili zpětnému úniku látky

 není nutno před podáním anthelmintika zvířata nechat hladovět

5. Podávat zvýšené množství proteinu kozám v období od 4 týdnu před kozlením do 6 týdnů po kozlení

 protein je nutný k odpovídající činnosti imunitního systému. Zvíře se tak dokáží dostatečně vyrovnat se stresy včetně parazitární infekce

6. Vyhnání na jaře na mírně kontaminovanou pastvinu  

 pastvina musí být mírně  kontaminovaná, aby došlo jednak k mísení resistentních hlístic s neresistentními

 a dále je mírná kontaminace nutná ke zvyšování přirozené odolnosti kůzlat. Imunita kůzlat vůči hlísticím se postupně  vytváří a je normálně  vyvinuta mezi 5–6 měsícem věku. Jedná se o imunitu získanou, tedy imunitu závislou na dostatečné expozici parazity. V tomto věku není zatím tak účinná jako u dospělých zvířat, proto nesmí být kontaminace pastviny vysoká. Kůzle, v prvních měsících života držené na parazitů  prosté pastvině  nebo uvnitř stáje, bude v dospělosti v budoucnu těžko odolávat parazitaci a bude velmi náchylné na rozvoj s parazitací souvisejících onemocnění

7. Dodržování vhodného managementu pastvy

 Kůzlata by měla být po odstavu přehnána na novou, málo kontaminovanou pastvinu, čímž se vyhneme nárůstu míry kontaminace i u pastviny původní, na kterou byla kůzlata vyhnána ještě  s před odstavem spolu s kozami.  

 Kozy zůstávají na původní vysoce kontaminované pastvině 

8. Dodržovat opatření k potírání tasemnic

přísné dodržování karantény nových zvířat. Do chovu musí být zařazena jen zvířata odčervená a zbavená veškerých cizopasníků, zvláště  pak tasemnic. Kontrola se provádí po uplynutí doby účinku anthelmintika koprologickým vyšetřením vzorků výkalů.

 Pravidelně  kontrolovat výkaly zvířat, zda se v nich neobjevují  části tasemnic, provádět koprologická vyšetření, zvláště u průjmujících jehňat. V pozitivních případech ihned aplikovat vhodné léčivo.

 Přísné dodržování zoohygienických opatření. Po aplikaci léčiva je doporučeno zvířata držet minimálně jeden, lépe dva dny ‐ ve stáji. Výkaly z této stáje je nutné dekontaminovat, např. párou, dlouhodobým kompostováním atd. V žádném případě nelze tyto výkaly využívat na hnůj a následně  jím hnojit pastviny  či místa, kde je předpoklad pasení přežvýkavců.

 Jestliže víme, že pastvina je kontaminovaná pancířníky (půdní rozoči) s cysticerkoidy tasemnic, pást na této pastvině koně, nikoli přežvýkavce. Pokud nelze jinak, pouštět zvířata na pastvinu pouze za suchých dnů, nikoli při deštivém počasí.

 Pokud možno sbírat vzorky výkalů ze stájí i z pastvin a event. zajistit jejich odkliz i mechanickou cestou (sběrače).

Další doporučení

1. Snížení kontaminace pastviny

 pást na pozemku ovce/kozy společně s hovězím dobytkem vede k snížení míry kontaminace dané pastviny

 střídání pastvy s koňmi. Endoparazité koní a přežvýkavců se vyznačují druhovou specifikou a až na výjimky (viz přehled literatury) jsou druhově  nepřenosní

2. Selektivní podání léčiva

 podání léčiva dle klinických příznaků zvířete

 podání léčiva dle počtu vajíček ve výkalech zvířete (FEC)

 nikdy neaplikovat anthelmintikum v době  připouštění (jen zcela výjimečně)

3. Selekce kozlů na odolnost a houževnatost

 velmi doporučujeme selektovat chovné kozly na odolnost vůči parazitárním onemocněním

4. Využití krmiva s anthelmintickými vlastnostmi

 zkrmování rostlin s prokázanými anthelmintickými účinky. Velmi vhodné jsou především  čekanka obecná (Cichorium intybus) a lespedézie (Lespedeza cuneata)

 kromě  přímého zkrmování mohou být snadno zapojeny do běžných travních porostů nebo být vysévány spolu s jetelem a/nebo travou

5. Testování rezistence na anthelmintika

 doporučujeme vyšetření vzorků výkalů od 10 zvířat odebraných po použití anthelmintika

u levamizolu odebrat vzorky 7 dní po podání, v případě benzimidazolů a makrocyklických laktonů (ivermektin, moxidectin) 14 dní poté

6. Konkurenční onemocnění

 schopnost zvířette snášet určitou parazitární zátěž je ovlivněno i ostatními onemocněními. Známý je příklad kokcidiózy a nematodirózy.

7. Sledování počasí

 v sušších obdobích jsou počty larev na pastvině relativně nízké, jakmile ale jednou zaprší, jejich počty rapidně narostou (L3 larvy opouští výkaly).

 vysokou míru parazitace proto nejčastěji sledujeme na podzim nebo v zimě následující suché léto.  

 Nematodirus má životní cyklus závislý na teplotě; vajíčka potřebují chladné a studené období, následované rychlým oteplením, během kterého dochází k líhnutí larev. Proto je prevalence nematodirózy  častá   v jarních měsících, kdy dochází ke střídání studeného a teplého počasí.   V suchých letech dochází ke vzplanutí nematodirózy až během  června, tedy po teplých letních deštích.

Parazite-koz-v-ceske-republice

zdroj:metodiky.agrobiologie.cz

PARAZITÁRNÍ NEMOCI – ENDOPARAZITÉ

MOTOLIČNATOST

/fasciolosa/je vleklý nebo vzácněji prudký zánět jater a žlučovodů vyvolaný invazí motolic, který vyvolává hubnutí a anémii.

Etiologie

Zelenohnědý či žlutozelený červ, listovitého tvaru, vpředu s kuželovitě vyčnívající hlavičkou. Má jednu hlavovou a jednu břišní přísavku. Většinou žije v žlučovodech přežvýkavců. Kladení vajíčka probíhá v periodických intervalech, podle roční doby (u nás nejvíce v únoru).

Vývoj Motolice kladou ve žlučovodech vajíčka, odtud se dostávají do střeva a trusem ven. V teple a vlhku (kaluže a bažiny) se líhnou obrvené larvy – miracidia, která ve vodě plavou. Když se miracidium setká s plžem bahnatkou, vnikne do ní a dále se v ní vyvíjí. V plži vývojem přes generace redií vznikne několik set cerkárií s ocásky. Cerkarie opouštějí bahnatku a usazují se na rostlinách, ztrácí ocásek a ze sekretu žláz vytváří obal (cystu) a vzniká další stádium – adolescarie. Adolescarie jsou schopné invaze (trávou, vodou). Cysty se žaludeční šťávou rozpustí, mladé motolice se vrátničním oběhem dostávají do jaterní tkáně a jsou zde několik týdnů. Pak pronikají do velkých žlučovodů, za 5-6 týdnů pohlavně dospějí a kladou vajíčka.

Dospělí jedinci mohou žít ve žlučovodech 3-5 let, většinou však nejdéle žijí 8-18 měsíců. 

Zvířata se nakazí nejčastěji na pastvě při pasení, nebo při pití vody kontaminované metacerkariemi. Můžou se nakazit i ve stáji trávou pokosenou na zamořených loukách, nebo čerstvým – né však dobře usušeným senem.

Symptomatologie

  • Játra jsou zvětšená, někdy ž dvojnásobně. Později u napadaných zvířat vzniká anémie, sliznice jsou bledé až bílé.
  • Vzniká otok spojivek a víček. V dutině břišní, hrudní a perikardální se hromadí řídká vodnatá tekutina.
  • Dalším příznakem je mírný sestup teploty, malátnost a nechutenství.

Diagnóza

  • Z hlediska diagnózy je nález bolestivosti v krajině jaterní při palpaci a poklepu cenný. Jestliže zvířat uhyne ve stavu akutní motoličnatosti, naskytne se možnost průkazu mladých motolic v játrech.
  • Při vleklé a subklinické motoličnatosti je oporou diagnózy nález vajíček v trusu podezřelých zvířat.
  • Jedno vajíčko nálezu odpovídá jedné motolici.

Terapie

  • Nejúčinnějším lékem proti fasciolóze je chlorid uhličitý – tetrachlormetan (u nás přichází do obchodu v podobě přípravku Tetrafinol). Léčbu lze opakovat po 2 měsících.

Prevence

  • Vysušení a meliorace luk, zničení vajíček, larev motolic a hlemýžďů, kteří jsou nezbytnými mezihostiteli určitých vývojových stádií motolic.

TASEMNICE

Moniezia expansa neboli tasemnice ovčí patří k nejběžnějším a nejčastěji se vyskytujícím tasemnicím tenkého střeva malých přežvýkavců (ovce, kozy a skot) v Evropě.Jedná se o poměrně velkého parazita dosahujícího délky 4 – 5 m a šířky 1,5 cm. Výjimečně mohou dosahovat délky až 10 metrů. Tělo má typický protáhlý tvar, většinou je segmentované. Jednotlivé segmenty (proglotidy) jsou velké cca 3 mm.

Tasemnice rodu Moniezia způsobují v chovech značné ekonomické ztráty. Dle dlouhodobé osobní zkušenosti autorů jsou stáda ovcí v České republice promořeny těmito cizopasníky ze 40 – 90 %. A tasemnice jsou také jedním z nejčastějších důvodů úhynu mladých kusů. Ve stádech, kde se neprovádí důsledná antiparazitární opatření, se úhyn mladých kusů pohybuje od 20 – 40 %. Z toho tasemnice jsou příčinou minimálně v 50 % případů.

Zivotni-cyklus-tasemnice

Zoohygienická opatření v chovech ovcí proti tasemnicím rodu Moniezia

 Přísné dodržování karantény nových zvířat. Do chovu musí být zařazena jen zvířata odčervená a zbavená veškerých cizopasníků, zvláště pak tasemnic. Kontrola se provádí po uplynutí doby účinku anthelmintika koprologicky.

 Pravidelně kontrolovat výkaly zvířat, zda se v nich neobjevují části tasemnic, provádět koprologická vyšetření, zvláště u mláďat majících průjem. V pozitivních případech ihned aplikovat vhodné léčivo.

 Přísné dodržování zoohygieny. Po aplikaci léčiva je doporučeno zvířata držet min 1, lépe 2 dny ve stáji. Výkaly z této stáje je nutné sterilovat (dekontaminovat), např. vařící párou, dlouhodobým kompostováním atd. V žádném případě nelze tyto výkaly využít na hnůj a následně jím hnojit pastviny či místa, kde je předpoklad pasení přežvýkavců.  Jestliže víme, že pastvina je kontaminovaná pancířníky s cysticerkoidy tasemnic, pást na této pastvině koně, nikoli přežvýkavce. Když nelze jinak, pouštět zvířata na pastvinu pouze za suchých dnů, nikoli při deštivém počasí.

 Pokud možno sbírat výkaly ze stájí i z pastvin.

Další metodou je vláčení pastvin, které má praktický význam za suchého počasí, kdy redukuje počet larev. Naopak vláčení za vlhka vede k rovnoměrnému šíření larev po celé pastvině. Snadnou metodou redukce larev je střídání pastvin s jinými druhy býložravců. Ovšem asi největší negativní dopad na populaci parazitů má rozdělení pastviny na menší celky. Běžná péče o pastvu, jako je sečení nedopasků, přesunování napajedel, nespásání vlhkých míst, pasení za sucha po oschnutí rosy a střídání věkových kategorií také snižují možnost šíření parazitů. Základní zásady dodržování hygieny ve stáji, kam patří udržování čistoty napáječek a žlabů, nezkrmování sena znečištěného trusem a denní odklízení výkalů, jsou také velmi důležitými faktory narušujícími vývojový cyklus parazitů. Zásoby krmiva a zdroje vody musí být umístěny v dostatečné vzdálenosti od hnojiště, aby nedošlo ke kontaminaci parazity.

zdroj:metodiky.agrobiologie.cz

Tasemnice-v-bobkach Články tasemnice v bobkách

ČERVIVOST SLEZOVÁ A STŘEVNÍ

onemocnění, které je způsobené hlísty, kteří parazitují v slezu a různých částech střev.

Etiologie - Původci z rodů (není mezihostitel) Chabertia, Trichostrongylus, Strongyloides

Patogeneze - k nakažení dochází nehygienickým krmením nebo vodou, parazité sají krev, vylučují jedy a mechanicky poškozují sliznice slezu a střev.

Symptomatologie - - příznaky nejsou specifické, zvířata trpí nechutenstvím, hubnou, mají bledé sliznice a vypadává jim srst.

Diagnóza se provádí helmintoskopicky z fekálií.

Terapie a prevence = Antinematoda a profylaktická dehelmintace.

VLASOVKA slezová - nejzhoubnější slezový červ, rychle se množí!

Vlasovka slezová je nitkovitý červ jeden až tři centimetry dlouhý, samičky jsou delší než samečkové. Ve své přední části má ostrý kyjovitý zub, kterým zraňuje sliznici slezu a živí se krví hostitele. Během krmení je značně destruktivní a jeden červ způsobí denně krevní ztrátu 0,05 ml krve. Nezdá se to jako moc, ale ve slezu nebývá jen jediný červ. Při těžkých infekcích, kdy je ve slezu deset tisíc a více vlasovek, hrozí ovci či koze zcela vážně smrt vykrvácením. Dospělé samičky kladou každá až 10 tisíc vajíček denně.

Telagosardia je poněkud méně patogenní než vlasovka. Je to nitkovitý, asi centimetr dlouhý hnědý červ. Parazituje ve žlázkách sliznice slezu a způsobuje zánět, který může závažným způsobem narušit trávení. 

Trichostrongylus axei je nejméně nebezpečný. Je jen asi půl centimetru dlouhý a je příčinou povrchového zánětu sliznice slezu.

Všichni červi parazitující ve slezu mají stejný životní cyklus. Ten je přímý, bez mezihostitele. Začíná vajíčkem, které odchází s trusem do vnějšího prostředí. Zde se z vajíček líhnou larvy, které jsou podle podmínek vnějšího prostředí asi za týden připravené k infekci nového hostitele. Infekční larvy jsou přítomné na rostlinách a aktivně se vzdalují od hromádek s trusem. Po pozření ovcí nebo kozou se infekční larvy svlékají v bachoru a pak dokončují svůj vývoj ve sliznici slezu, kde přitom Teladorsagia tvoří okem viditelné bělavé uzlíky. Pohlavně dospělí jedinci žijí na povrchu sliznice nebo uvnitř slezových žlázek, samičky produkují vajíčka a cyklus se opakuje.

Vlasovka i červi rodu Teladorsagia jsou schopní svůj vývoj zastavit ve stadiu nedospělého červa ve sliznici slezu a takto překonat nepříznivé vnější podmínky. U nás takto přežívají zimu uvnitř hostitelů a k probuzení červů dochází na jaře, často v souvislosti s porody.

Klinické příznaky

Záleží na počtu červů, jejich druhu, na věku a celkovém zdravotním stavu začerveného zvířete. Příznaky mohou uniknout pozornosti, může se objevit chronické chřadnutí nebo i náhlý úhyn.

Vlasovka-haemonchus

Nejvnímavější jsou mláďata ve věku 6 – 9 měsíců,  nad 18 měsíců věku jsou klinické příznaky vzácné, protože dospělá zvířata už mají proti červům vybudovanou imunitu.

To ale neplatí u koz. Ty jsou k infekci mnohem citlivější než ovce. Při společné pastvě mají kozy ve slezu mnohem víc červů než ovce a červi uvnitř koz jsou také plodnější a produkují více vajíček. U koz také nefunguje žádná věková rezistence a dvouletá koza může být stejně začervená jako kůzlata.

Zvířata oslabená, ať už málo kvalitní krmnou dávkou nebo jinými nemocemi jsou také citlivější k infekci, hostí více plodnějších červů.

Infekce vlasovkou je typická vznikem chudokrevnosti. To proto, že poslední larvální stadium a dospělci se živí krví. Hemonchóza sama o sobě není doprovázena průjmem. Zvířata postupně hubnou se zachovalou chutí k jídlu, spojivky a sliznice jsou bledé. I bezpříznakové začervení vlasovkou vede k razantnímu snížení užitkovosti, které je u koz tím větší, čím lepší dojnicí je infikovaná koza. Ztráta může činit až 25% nádoje a navíc se snižuje i obsah mléčného tuku. Konečné stadium infekce vlasovkou je naprostá vyhublost doprovázená otoky, které jsou zvláště patrné v mezisaničí, a porcelánovými sliznicemi. U jehňat a kůzlat, které se pasou na pastvinách silně kontaminovaných infekčními larvami, může být choroba akutní, doprovázená rychlým vyhubnutím a slabostí. Úhyn může při masivní infekci nastat do několika dní.

Hemonchóza II. typu je způsobená náhlým probuzením spících larev na konci zimy a v předjaří. Je-li jich dostatečné množství, sáním krve způsobí akutní nástup chudokrevnosti se slabostí a ulehnutím zvířat a následný úhyn či náhlou smrt bez předchozích patrných klinických příznaků.

Pokud je ovce nebo koza vyhublá, oteklá s bílými sliznicemi, začervení vlasovkou je na prvním místě mezi možnými příčinami. Podobně se může projevovat snad jen motoličnatost.

RYCHLÉ ZJIŠTĚNÍ MOŽNÉHO ZAČERVENÍ KRVESAJÍCÍMI ČERVI - TEST FAMACHA

Famacha-systemFamacha

Výstižné video najdete zde:

 

STRONGYLOIDÓZA - ZUBOVKA

Charakteristika: význam hlavně mláďat, způsobuje onemocnění tenkého střeva a u samců zánět předkožky (balanopostitidu).
Etiologie(původce onemocnění): STRONGYLOIDES PAPILLOSUS – ZUBOVKY – 3 zuby. Parazitickou fází prochází pouze samička – infekce probíhá penetrací (proděravěním) kůže nebo přes dutinu ústní. Poté se krví dostává do plic, epitelu (výstelky) střeva a dalších orgánů. Přenos je možný i mlezicem – z matky na tele.
Příznaky: změny na kůži – škrábání, kašel, poruchy trávení – průjem apod., zánět předkožky u samců.
Terapie: anthelmintika (přípravky na odčervení) – například ivomec. Výplachy předkožky u samců.

PLICNÍ ČERVIVOST

Červivost plic koz je způsobená několika druhy cizopasníků z podčeledi protostrongyliane, vyvolává chronickou ložiskovou bronchopneumonii a bronchitidu s trvalými změnami v plicích. Může postihnout i celá stáda.

Etiologie

  • U nás se mohou vyskytovat tito původci:
    • Mullerius capillaris – neboli plicnivka obecná, žije v parenchymu plic, kde vytváří typické parazitární uzlíky a líhňová ložiska. Mezihostitel je suchozemský plž.
    • Protostrongylus rufescens – plicnivka kozí, je nahnědlý a žlutohnědý červ. Žije v nejjemnějších i prostornějších bronších a v parenchymu plic vytváří líhňová bronchopneumonická ložiska. Mezihostitel je suchozemský plž.
    • Cystocaulus ocreatus – tmavohnědý velmi jemný červ, vytváří ložiska a uzlíky pod pleurou a v plicním parenchymu.
    • Neostrongylus linearis – žije v parenchymu plic ovcí, koz a kamzíků, vytváří líhňová ložiska.

Patogeneze

  • Zvířata se nakazí na pastvě.
  • Larvy se dostávají do plic krevní cestou, dráždí plicní tkáň a dýchací cesty, přenáší infekční zárodky a vylučují jedy.

Symptomatologie

  • Zvířata často doprovází suchý kašel, později se přemění na vlhký kašel s výtokem z nosu.
  • Dále také zvířata ubírají na hmotnosti.

Terapie a prevence - Anthelmintika a profylaktická vyšetření.

SVRAB

Původem je Sarcoptes caprae, který postihuje hlavu, zejména její lícní část, hřbet nosní, okolí oka a šíří se dozadu na krk.

V pokročilých případech může zasáhnout celé tělo včetně břicha, vemena a končetin- projevuje se zhrubnutím kůže, vznikem šupin a strupů, svěděním a drbáním a vypadáváním srsti.

Psoroptóza je vzácnější, vyskytuje se na ušních boltcích. Chorioptóza se šíří z krku po hřbetě až ke kořeni ocasu.

Terapie se provádí 0,25% roztokem Fenoformu forte.

zdroj: cit.vfu.cz

KOKCIDIOZA

= parazité Eimeria spp., Cryptosporidium spp. a Giardia intestinalis

Jehňata a kůzlata, ostatně jako i jiná mláďata, mají v raném období svého života méně vyvinutou imunitu oproti zvířatům dospělým. Díky nižší přirozené odolnosti jsou vnímavější na různé infekce, mimo jiné i na infekce parazitární. Průkaz jednotlivých parazitů v závislosti na věku přispívá k cílenější diagnostice průjmových a jiných onemocnění mláďat, k lepší profylaxi, efektivnější léčbě a v neposlední řadě ke zlepšení ekonomiky chovu.
Jehňata a kůzlata jsou vnímavější zejména k protozoárním infekcím jako jsou kokcidie rodu Eimeria a rovněž rod Cryptosporidium a Giardia intestinalis.

Jednotlivé druhy eimerií jsou výrazně hostitelsky specifické, značná je i specifita tkáňová. Řada morfologicky jen těžko odlišitelných druhů se liší právě druhem hostitele. K přenosu oocyst dochází fekálně-orální cestou.

Charakter onemocnění závisí na množství pozřených oocyst, imunitě hostitele, hygieně chovu, typu hospodaření, hustotě zvířat a na klimatických podmínkách.

Klinická forma onemocnění bývá pozorována nejčastěji u jedno- až tříměsíčních mláďat. Prvními příznaky jsou zvýšená teplota, vodnatý průjem s příměsí krve a odloupaných částí sliznice střeva, anémie sliznic, konjunktivitida a rinitida. Mláďata nepřijímají potravu, hubnou, jsou apatická, uléhají a hynou.

Kryptosporidióza představuje jednu z nejběžnějších parazitóz u 7 až14ti denních jehňat a kůzlat, která se projevuje úpornými, vodnatými, nažloutlými průjmy s příměsí nestrávených zbytků mléka, krve, fibrinu a mukózy.

Giardia intestinalis se přenáší fekálně-orální cestou. Cysty vyloučené společně s výkaly kontaminují půdu, vodu a potravu. V prostředí jsou poměrně odolné. Parazit se vyskytuje kosmopolitně, není přísně hostitelsky specifický. Giardióza se řadí mezi oportunní infekce provázející primární virové, bakteriální nebo parazitární onemocnění. Jehňata a kůzlata se nejčastěji nakazí do 4. dne po narození a infekce přetrvává často až do 8. týdne. Klinicky se giardióza projevuje enteritidami provázenými zapáchajícím nahnědlým průjmem bez příměsi krve.

PREVENCE

lze doporučit dodržování celkové hygieny chovu, pravidelné střídání pastvin a snahu udržovat prostory suché, neboť vlhkost podporuje perzistenci infekčních stádií v prostředí. Nadměrná koncentrace ovcí (koz) na pastvině zvyšuje výskyt infekčních stádií parazitů. V případě, že se vyskytuje chov s vysokým výskytem eimerií a opakovanou klinickou kokcidiózou, doporučujeme preventivní aplikaci antikokcidik jehňatům (kůzlatům) mezi 3. a 4. týdnem stáří. Při tomto podávání je důležité zachování správného dávkování z důvodu možného vzniku rezistence kokcidií k účinné látce. Proti kryptosporidióze neexistuje kauzální terapie, je možné uplatnit pouze léčbu symptomatickou.

Současné moderní trendy ve veterinární parazitologii ukazují, že nejsou cílem hospodářská zvířata parazitologicky negativní, ale zvířata v odpovídající kondici a bez klinických příznaků onemocnění. Patogenita parazita je ovlivňována řadou dalších faktorů jako je zoohygiena chovu, klimatické podmínky, věk či dietetická opatření. U mláďat je však nutné vzhledem k vyšší vnímavosti zdravotní stav pečlivě sledovat a v případě nutnosti včas terapeuticky zasáhnout.Preventivní podávání preparátů jehňatům a kůzlatům proti giardiím výzkum VFU Brno nedoporučuje. Vzhledem k jejich nižší prevalenci i patogenitě je lépe napřed provést koprologickou diagnostiku a srovnat výsledky vyšetření s klinickými projevy.

zdroj:Veterinářství 2008;58:451-45

Kokcidioza-u-kozy-a-ovce

KOPROLOGICKÉ VYŠETŘENÍ

Na Farmě Hamr si koprologické vyšetření provádíme sami. Jsme vyškoleni a máme potřebnou techniku (mikroskop, centrifugu ..atd). Toto vyšetření považujeme za základní orientační vyšetření jak při prevenci, tak při řešení zdravotního problému u kozy.

Sami - bez hrazení veterináře si můžete poslat bobky do Státního veterinárního ústavu na vyšetření. My máme z dob dřívějších nejlepší zkušenosti se SVU Praha. Jsou velmi milí, ochotní a když na žádanku uvedete email, máte výsledek většinou druhý, třetí den v poště. Také je dobré na žádanku napsat důvod, lépe se jim při vyšetření orientuje a více se zaměří na případný problém. Cena vyšetření jednoho vzorku (i směsného) je cca 200,-- Kč.

Více zde: https://www.svupraha.cz/parazitologie/uzitecne-informace-3/

Žádanka ke stažení zde: https://www.svupraha.cz/ke-stazeni/

Svozné linky - jsou zadarmo, jen zavoláte řidiči v kolik a kde mu můžete vzorek předat: https://www.svupraha.cz/svoz-vzorku/

Za velmi důležité se považuje pravidelné střídání anthelmintik.

Důležité je používat stejné přípravky pro všechna zvířata v chovu zároveň. Rychlé střídání anthelmintik během roku umožňuje růst rezistence na více anthelmintik najednou.

Dlouhodobé používání jednoho nebo více přípravků jedné skupiny anthelmintik vede rovněž k rozvoji rezistence.

I nová zvířata mohou být původci rezistentních parazitů, kteří se takto snadno zavlečou do chovu. Proto je nezbytné tyto jedince oddělit a do stáda vpustit až po dehelmintizaci

zdroj:metodiky.agrobiologie.cz

Acidoza, alkaloza, ketoza, pseudotuberkuloza a jiné nemoci koz

Pochopení základů výživy a trávení je základní podmínkou úspěšného chovu všech druhů, plemen a kategorií hospodářských zvířat, anglonubijských koz nevyjímaje.

K nejčastějším poruchám trávicího traktu patří náhlé změny krmné dávky, zejména pak podávání velkého množství sacharidových a bílkovinných krmiv vede k u přežvýkavců k výrazným změnám v bachorovém prostředí. Velmi důležité je si uvědomit, že bachor je jakýsi "bioreaktor" ve kterém žijí miliardy prvoků, kvasinek a bakterií. Tyto mikroorganismy jsou u správně živeného zvířete v jakési pomyslné harmonii. Je to zejména proto, že jednotlivé druhy mikroorganismů jsou svými nároky na potravu specifičtí, tzn., že některé druhy mikroorganismů metabolizují sacharidy, jiné zase rozrušují celulózu atd. Cílem každého chovatele by měla být snaha zajistiti zvířeti po celý rok přibližně stejnou krmnou dávku a její složení. Pokud chovatel musí změnit skladbu krmiv (zejména přechod ze zimní krmné dávky na pastvu), musí tento být pozvolný s cílem postupného návyku právě bachorové mikroflóry na nová krmiva. Pokud je přechod skokový (šokový) může u přežvýkavců docházet zejména k průjmům, ztrátám tělesné hmotnosti, snížení dojivosti a rozvoji řady poruch trávicího traktu - např. acidózám, ketózám, pěnové tympanii v důsledku nadměrného krmení sacharidovými krmivy (šroty, melasa aj.)

Akutní ACIDOZA bachorového obsahu

Charakteristika: Akutní acidóza bachorového obsahu vzniká při náhlém příjmu velkého množství lehce rozložitelných sacharidů. Jedná se většinou o melasu, cukrovou řepu či obilné šroty.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): dochází k pomnožení grampozitivních bakterií v bachorové tekutině (streptokoky a laktobacily). Roste produkce kyseliny mléčné přičemž dochází k poklesu pH až na 3,8, což vede k vymizení nálevníků a tudíž i k poklesu tvorby mastných kyselin, které produkují. Nakonec dochází k zástavě bachorové motoriky.
Příznaky: k nástupu příznaků dochazí za 12 – 24 hodin po nadbytečném příjmu sacharidů. Nechutenství, roste TRIAS (počet dechů dvojnásobný, tělní teplota vzroste o 1°C. zvýší se tep). VÝRAZNĚ KLESÁ TUČNOST MLÉKA! Zástava rotací bachoru, apatie, třes, kolikové bolesti – skřípání zubů, průjem, dehydratace, akutní zánět paznehtu (laminitida), zánět bachoru, nekkoordinovaná chůze a ulehnutí.
Diagnostika: na základě klinického vyšetření a anamnézy. Vyšetření bachorové tekutiny – mléčně šedá, Ph 3,8 – 5, bez nálevníků, kyselý zápach. Vyšetření krve a moči – kyselé Ph.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): poporodní paréza, syndrom ulehnutí, toxémie, alkalóza, hniloba bachorového obsahu.
Terapie: lehčí forma – dieta – krmit pouze senem, 24 hodin bez vody. Intraruminálně (do bachoru) aplikovat roztok bikarbonátu sodného (jedlá soda) v kombinaci s bachorovou tekutinou od zdravé krávy. Antibiotika do bachoru. Těžká forma – aplikace bikarbonátu sodného s vápníkem přím do žíly (intravenózně). Opakovaný výplach bachoru, bachorová tekutina od zdravé krávy, rehydratace (kapačky), kofein na podporu srdce, celková aplikace antibiotik + ochranná léčba jater – nitrožilní aplikace roztoku aminokyselin, vitamínů a glukózy – šetří práci jater.
Prevence: pozvolný přechod na krmiva s vysokým obsahem cukrů. Při zkrmování většího počtu těchto krmiv přidáváme v malém množství bikarbonát sodný (jedlou sodu) na neutralizaci bachorové pH hodnoty.
 
Chronická ACIDOZA bachorového obsahu
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): chronická acidóza bachorového obsahu vzníká při dlouhodobém zkrmování špatně sestavené krmné dávky. Při sníženém podílu hrubé vlákniny v krmné dávce – nevhodná struktura krmiva – většina částic v krmné dávce by měla být delší jak 3 cm – např. senáž….
Příznaky: hyposalivace – snížení tvorby slin, pokles pH bachorové tekutiny, hyperkeratóza (nadměrné rohovatění) sliznice bachoru, laminitida – zánět paznehtu – do 3 týdnů. Dále pak snížený příjem krmiva, snížený bachorový kvocient, demineralizace kostry – především odvápnění, hubnutí, bolestivost končetin – přešlapuje.
Diagnostika: na základě klinického vyšetření, anamnézy, vyšetření bachorové tekutiny – šedobílá až šedozelená, snížený počet nálevníků, pH 5 – 6, pH moči 6,5 – 7,5. Klesá tučnost mléka.
Terapie: úprava krmné dávky přidáním vlákniny. Intraruminální (do bachoru) podání hydrogenuhličitanu sodného. Vpravení bachorové tekutiny od zdravé dojnice do bachoru dojnice postižené.
 
ALKALOZA bachorového obsahu
Alkalóza bachorového obsahu je způsobena:
a)      podáním krmiva s vysokým obsahem dusíkatých látek (např močoviny, proteiny),
b)      při nedostatku sacharidů a nadbytku dusíkatých látek,
c)      vysokém obsahu dusitanů a dusičnanů v krmné dávce,
d)      otravě močovinou,
e)      kontaminaci krmiva hlínou – například špinavé brambory, nebo
f)       přidáním velkého množství alkalyzujících (zásadotvorných) látek.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoká produkce čpavku a jeho snížené využití v bachoru, vysoká hodnota pH vedoucí k poklesu počtu bachorových nálevníků. Snížená kencentrace ionizovaného vápníku.
Příznaky: nechutenství, hypersalivace (nadměrné slinění), klesá motorika bachoru a přežvykování, dochází k poruchám reprodukce, třesy až tetanické křeče, poruchy trávení, pokles užitkovosti. Při těžké formě dochází k ulehnutí.
Diagnostika: na základě anamnézy, klinického vyšetření a vyšetření bachorové tekutiny – tmavěhnědozelená, pH 7,2 – 8. V mléce klesá obsah bílkovin a laktózy. Vysoké je i pH moči.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): acidóza bachorového obsahu, hniloba bachorového obsahu, poporodní paréza, ketóza.
Terapie: snaha o rychlou úpravu pH, tj. u lehčí formy podáme roztok octa či kyseliny mléčné (možno naředit) do bachoru, bachorová tekutina od zdravé krávy (sondou do bachoru), heřmánkový čaj, prodigestran – probiotika. Možno podat i melasu či šrot na neutralizaci pH. U těžké formy provedeme výplach bachoru, do bachoru vpravíme roztok octa a podáme bachorovou tekutinu od zdravé krávy. Nitrožilně můžeme aplikovat přípravky s vápníkem a hořčíkem v případě křečí. Nitrožilně se podává také 20% roztok glukózy a 0,9% rostok chloridu sodného.
Prevence: vylepšení (vyvážení) krmné dávky, podávání kvalitních krmiv, postupný návyk na nově zkrmovaná krmiva.
 
HNILOBA bachorového obsahu
Hniloba bachorového obsahu vzniká při zkrmování nahnilých a zaplísněných krmiv, popřípadě krmiv silně znečištěných hlínou či vodou, která je kontaminovaná močovinou (nadměrné množství dusíkatých látek v krmivu). Velmi často navazuje na bachorovou alkalózu.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoká hodnota pH bachoru, zvyšuje se podíl hnilobných mikroorganismů v bachoru + se tvoří jejich toxiny.
Příznaky: nechutenství, apatie, pokles užitkovosti, zástava bachorové motoriky, poškození jater – bolestivost, poruchy trávení – střídavé průjmy, paréza – ochrnutí.
Diagnostika: na základě klinických příznaků a anamnézy + vyšetření bachorové tekutiny – kašovitá s hnilobným zápachem a vysokou hodnotou pH, vysoká koncentrace amoniaku. Může dojít až k selhání jater.
Diferenciální diagnóza (onemocnění s podobnými příznaky): ketóza, ostatní bachorové dysfunkce.
Terapie: výplach bachoru, inokulace (přenos) bachorové tekutiny od zdravé dojnice. Antibiotika – intraruminálně (do bachoru), melasa na snížení hodnoty pH, propyonát – kyselina propyonová.
Prevence: Dodržovat základní zoohygienecké podmínky – zkrmovat pouze kvalitní krmiva!
 
Akutní TYMPANIE – tympania ruminis acuta
Charakteristika: náhlé, životu nebezpečné onemocnění se zřetelným nahromaděním plynu v bachoru. Má tyto dvě formy:
a)      plynová tympanie,
b)      pěnová tympanie.
Jednoduchá plynová tympanie – vzniká po přijetí velkého množství krmiva při současným ztížením erkutace (krkání – odvod plynu z bachoru). Ztížená erkutace vzniká při ucpání jícnu, onemocnění nervového systému, nebo po požití rostlinných toxinů. Dochází k rozšíření (dilataci) bachoru vlivem plynu, což vede ke stlačení cév a plic – klesá podíl kyslíku v krvi a roste podíl oxidu uhličitého. Dále dochází k výraznému rozkladu bílkovin v bachoru, což vede ke zvýšení koncentrace amoniaku a zástavě bachorové motoriky.
Pěnová tympanie – vzniká po požití krmiva, které má nedostatečnou dráždící schopnost na bachor – například najemno nařezaná tráva s nedostatkem vlákniny – nedostatečné dráždění bachorové sliznice – zástava motoriky bachoru. Dále může vznikat po pozření krmiva bohatého na lehce stravitelné sacharidy a bílkoviny, napojením ihned po pastvě, nebo při tzv. mokré pastvě (pozřením pastevního porostu, který je mokrý – ranní rosa apod.). Pěnová tympanie může doprovázet i jiná onemocnění. V bachoru dochází k tvorbě pěny vlivem nízkého povrchového napětí obsahu bachoru a jeho vysoké viskozitě. Přítomny jsou také bakterie tvořící hlen. Predispoziční faktor pro vznik pěnové tympanie je také přítomnost saponinů, proteinů a polysacharidů v bachoru.
Diagnostika: 
a)      plynová tympanie – v horní části bachoru je patrný při poklepu tympanický zvuk (podobný zvuku při úderu na hrnec), při sopndáži je patrný snadný únik plynu z bachoru.
b)     pěnová tympanie – krátký, tupý poklepový zvuk po celém bachoru, při sondáži odchází z bachoru pěna – obtížný odchod.
Terapie:
a)      plynová tympanie – sondáž skrz dutinu ústní a masáž bachoru, polévání zvířete studenou vodou, u akutních případů použití trokaru – propíchnutí bachoru.
b)     pěnová tympanie – rozrušení pěny redukcí enzymatické aktivity mikroorganismů pomocí polymerizovaného silikonu, který zvýší povrchové napětí. Existuje přípravek Pretympan!

ÚRAZOVÁ onemocnění předžaludků

Charakteristika: jedná se zejména o poranění  při kterém dochází k zánětu pobřišnice, pohrudnice či osrdečníku.
Etiologie(původce onemocnění): kovové předměty, které zvíře pozře s krmivem či při pastvě. Tyto předměty putují přímo do čepce, nebo jsou chvíli v bachoru a poté putují do čepce – je to dáno anatomickým uložením čepcobachorového otvoru, který je uložen níže než otvor čepcoknihový – uvíznutí těžšího předmětu – čepec se stahuje a dochází k poranění jeho sliznice až k perforaci – protrhnutí. Dochází k tomu, že obsah čepce teče do břišní dutiny nebo projde bránicí a kontaminuje dutinu hrudní.
Příznaky: v akutních případech dochází k zánětu pobřišnice, poškození jater či sleziny – například hřebík či drát, v prípadě proniknutí cizího tělesa do hrudi dochází k zánětu osrdečníku a pohrudnice. Může dojít i k perforaci srdce – zabodnutí cizího tělesa do srdce. Bolest při dýchání, velké množství tekutiny v dutině břišní či hrudní, nahrbený postoj, nechce chodit, ulehá, roste dech, tep a teplota (trias). Při perforaci srdce může dojít k náhlému úhynu. Chronické případy se vyskytují pouze při proniknutí cizího tělesa do dutiny břišní, kde může dojít po proběhnutí zánětu k opouzdření předmětu a příznaky mizí.
Diagnostika: na základě anamnézy, klinických příznaků popřípadě rentgenového či ultarasonografického vyšetření. Prohmatání dutiny břišní.
Terapie: léčba se porovádí konzervativně – antibiotika proti zánětu, či aplikace magnetu do předžaludku (bachoru). Chirurgická terapie se provádí pouze u geneticky cenných zvířat – finančně náročná – rumenotomie – otevření bachoru a vytažení cizího tělesa. Nejčastěji jde však zvíře utraceno.
Prevence: zabránění kontaminace krmiva cizími předměty.

KETOZA

Příčina onemocnění:
a)      nedostatek energie v krmné dávce především první 2 měsíce po porodu,
b)      při nevyrovnané krmné dávce s nadbytkem dusíkatých látek,
c)      při překrmování plemenic v době zabřeznutí,
d)     při deficitu(nedostatku) fosforu, hořčíku a vápníku,
e)      při nedostatku vitamínů (hlavně vit. B12  a pohybu.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): zvíře se dostává do negativní energetické bilance – příjem energie je menší než výdej (především u dojných krav v 1. fázi laktace). Dochází k mobilizaci rezerv – odbourávání tuků a bílkovin z těla – v játrech je produkováno velké množství glukózy a dochází tak k hromadění ketolátek v organismu což vede k tukové degeneraci jater, nevyrovnané tvorbě mastných kyselin – převládá kyselina máselná – pokles produkce mléka a vitality telat.
Příznaky:
a)      Digestivní forma – vzniká u dojnic do 6. týdne po otelení, projevuje se postupným poklesem příjmu krmiva, puruchou motoriky bachoru, acetonovým zápachem vydechovaeného vzduchu, bolestivostí jater při pohmatu, hubnutím a malátností. Onemocnění nezřídka končí ulehnutím a následným úhynem.
b)      Nervová forma – nastává většinou velmi rychle po porodu – do 2 hodin. Příznaky se opakují po 12 – 24 hodinách. Zvíře je neklidné, podrážděné, manéžovitý pohyb – naráží do překážek, strnulá chůze, křeče, třesy, nechutenství, ulehnutí, koma končící úhynem.
c)      Subklinická forma – projevuje se nejčastěji 2 – 8 týden po porodu, probíhá téměř bez příznaků. Dochází zde často k poruchám plodnosti!
Diagnostika:
a)      Anamnéza – datum otelení
b)      Klinické vyšetření – pohmatem vyšetřit játra, vydechovaný vzduch zapáchá po acetonu, vyštření moči, mléka a krve na přítomnost ketolátek. U subklinické formy je hladina ketolátek zvýšena pouze mírně.
c)      Pitva – játra jsou zvětšená, žlutá a křehká.
Onemocnění s podobnými příznaky: acidóza, alkalóza, hniloba bachorového obsahu, traumata, zánět mléčné žlázy, zánět dělohy, vyhublost, BSE, hypomagnesemie – nedostatek hořčíku.
Terapie: infuze 40% glukózy nitrožilně, úprava krmné dávky přidáním šrotu, cukrové řepyči melasy. Do krmiva lze přidat propylenglykol, propylenglycerol či prodigestran. Podání bachorové tekutiny od zdravé krávy. Glukokortikoidy. Přidání kobaltu, vápníku, hořčíku a fosforu do krmné dávky. Odvar z lněného semínka.
Prevence: optimalizace krmné dávky v období porodu a před porodem, pozvolné přidávání sacharidů do krmné dávky před porodem, propylenglykol těsně před a po porodu, dostatek pohybu, u krav po porodu provádět preventivní vyšetření moči na přítomnost ketolátek.

Ketóza březích bahnic a koz

Ketóza, také zvaná toxémie březích bahnic, je závažné onemocnění vysokobřezích bahnic, může postihnout ale i kozy. Nejedná se o infekční onemocnění, ale o stav metabolického rozvratu způsobený nedostatkem energie v organismu zvířete, na které kladou zvýšené požadavky potřeby rostoucích plodů. Ve špatně ošetřovaných stádech se proto může vyskytovat i u více kusů. Rozvinutá ketóza má špatnou prognózu a většina postižených zvířat i přes veškerou léčbu hyne. Na druhou stranu preventivní opatření, správné ošetřování a krmení bahnic dokáže toxémii spolehlivě předcházet.

Nejčastější příčinou ketózy je špatně sestavená krmná dávka v posledních týdnech březosti.

Princip nemoci

Buňky každého zvířete potřebují ke své funkci hroznový cukr, glukózu. U přežvýkavců potřebná glukóza vzniká v játrech z těkavých mastných kyselin, které vznikají v bachoru fermentací přijatého krmiva. Množství glukózy, která je k dispozici, tedy záleží na stravitelné energii v krmné dávce. 

Pokud energie z krmiva nestačí, zvíře hladoví. V nouzi uvolňuje své tukové zásoby a rozkládá je, aby získalo další energii. Ne všechny buňky však dokáží zpracovávat tuky a protože distribuce tuků z tukové tkáně do ostatních tkání probíhá přes játra, tento důležitý orgán větší množství uvolněného tuku velice zatěžuje. Jakmile se během hladovění vyčerpají zásoby glykogenu v játrech, ta začínají z uvolněného tuku navíc tvořit tzv. ketolátky, které jsou dalším zdrojem energie pro některé tkáně. Jejich zvýšená koncentrace je přímým důsledkem hladovění organismu a právě označení tohoto stavu, ketóza, dalo nemoci její jméno.

Rizikové faktory

Ketóza ovcí a koz je nemocí březích zvířat, objevuje se v posledních čtyřech týdnech březosti, kdy plody velmi rychle rostou a každý potřebuje 30 – 40 g glukózy denně. K plodům směřuje krevní glukóza přednostně. Březí děloha navíc zabírá značnou část břišní dutiny, takže zvíře není schopné přijmout velký objem krmiva.

Málo energie v krmné dávce

Nemoc častěji postihuje bahnice, které nosí více plodů, dvojčata nebo trojčata, proto je nazývána též jako „twin lamb disease“, nemoc dvojčat. Březí bahnice totiž potřebuje o 180 % víc energie v krmné dávce, pokud čeká dvojčata, ve srovnání s tou, která čeká jedináčka. Pokud je březí s trojčaty, je to o 240 % více.

V takovém případě může být příčinou ketózy nedostatečné krmení, objemná krmiva nízké kvality a málo jadrných krmiv. Krmná dávka vysokobřezích ovcí, zvláště těch, co budou mít více jehňat, musí být o mnoho koncentrovanější než krmná dávka jiných kategorií ovcí.

Hladovění

Nebezpečné jsou také situace, kdy ovce nežerou: Silně nepříznivé počasí, manipulace se stádem, změna ustájení, převoz. Toto krátkodobé hladovění však ketózu spustí většinou jen v případě, že krmná dávka už v počátku není zcela ideální. Nebezpečným vyvolávajícím faktorem ketózy je u bahnic také nedostatek vody. Vadí i nedostatek krátkodobý, například při zamrznutí napáječek. Vysokobřezí ovce nemůže vypít příliš vody najednou – po napojení, dřív než voda zase zamrzne – a žízeň u ní snižuje příjem krmiva.

Špatná kondice, příliš hubené nebo příliš tlusté bahnice

Vznik ketózy kromě bahnic s více plody hrozí i zvířatům hubeným, s BCS pod 2. To jsou zvířata, se kterých doslova lezou kosti.

Dále jsou v rizikové skupině také bahnice nebo kozy, které jsou naopak ve velmi dobré výživném stavu, s BCS nad 4. To jsou tlustá zvířata, u kterých je trup obalený vrstvou tuku, trnové ani příčné výběžky na páteři nejsou hmatné a průběh páteře může být dokonce patrný jako žlábek v tukové vrstvě. Takové tlusté zvíře může mít méně chuti k žrádlu a má vyšší energetické nároky na tělesnou záchovu. Snadno se tak dostane do negativní energetické bilance, kdy potřebuje víc energie než dostává z krmiva. Játra na to reagují pokynem k uvolnění tukových zásob – těch je ale tolik, že náhle uvolněné obrovské množství tuku může játra zcela zahltit, způsobit jejich ztukovatění, lipidózu, a nemocná játra nejsou schopná tvořit glukózu potřebnou k fungování těla, takže zvíře se propadne do ketózy.

Predisponovaným plemenem k ukládání tuku je merinová ovce.

Sekundární ketóza

Sekundární ketóza vzniká na podkladě jakékoliv jiné nemoci: Kvůli začervení, hnilobě paznehtů, zápalu plic. Nemocná ovce buď nežere, nežere dost nebo má problém dostat se ke krmivu. To u ní opět způsobí hladovění, které vede ke ketóze.

Příznaky

Ketóza se obvykle objevuje tři týdny až týden před porodem. Nemoc vzniklá před sto čtyřicátým dnem březosti je spojená s těžkým průběhem. První klinické příznaky jsou nenápadné, nemocné zvíře má menší zájem o krmivo, nežene se ke šrotu, může stát v blízkosti jeslí nebo žlabu, ale nežere. Přidává se neklid, zmatenost, ovce se vzdaluje od stáda, může bečet, obvyklé jsou také svalové záškuby či skřípání zubů. Záškuby svalů jsou dobře patrné na uších a v okolí tlamy. Časté je oslepnutí zvířete nebo tlačení hlavou do rohu kotce.

Tyto příznaky se během několika dnů zhoršují, zvíře se motá a potácí, pak se neudrží na nohou už vůbec a uléhá. Svalové třesy mohou přejít až v křeče. Průběh nemoci je akutní a ke smrti dochází za 5 – 10 dní po objevení se prvních příznaků choroby.

Nemocné ovce bývají obvykle hubenější, mají menší vemínka a větší břicha než březí bahnice zdravé.

Dojde-li ke zmetání či k porodu, zdravotní stav se obvykle rychle zlepší. Většinou jsou ale postižené ovce příliš slabé k vypuzení plodů. Ketóza plody zabíjí, k potratu ale dojde málokdy a rozkládající se mrtvé plody uvnitř bahnice způsobují otravu krve. Prognóza nemoci je špatná, i při veškeré péči a zahájení léčby hned v počátku onemocnění uhyne 70 % nemocných bahnic. Jakmile již zvíře pouze leží, je vyléčení prakticky vyloučené. Bez léčby může úmrtnost dosáhnout až 90 %.

Bahnice, která překonala ketózu, většinou nemá mléko ani pro odchov jediného jehněte.

Diagnóza

Na ketózu je nutné myslet vždy, když se u vysokobřezího zvířete objeví příznaky postižení mozku nebo ulehnutí. Průkaz ketolátek v moči pomocí diagnostického papírku podporuje diagnózu a tento test je dokonce citlivější než stanovení ketolátek v krevním séru. V krvi je často snížená hladina glukózy, ovšem nemusí to být pravidlem. Ovce, u které už došlo k úhynu plodů, může mít krevní cukr i zvýšený.

Při pitvě uhynulých bahnic jsou nalézána tukově degenerovaná játra, která jsou zvětšená, bledá a křehká. V děloze se nacházejí vyvinuté plody, které často už jeví známky rozkladu a smrti, která předcházela smrt matky.

Klinické příznaky podobné či téměř identické s ketózou může způsobit také hypokalcémie, často se navíc tyto dvě choroby vyskytují současně. Dále se takto může projevovat akutní acidóza bachoru, blížící se potrat z jakýchkoliv příčin a nemoci nervového systému, jak infekční, jako je listerióza, sarkocystóza nebo vrtohlavost, tak neinfekční, jako je polioencefalomalacie nebo otrava mědí. Motání a potácení se u jednotlivých ovcí může způsobovat též zánět středního ucha.

Léčba

Léčba nemocných ovcí je často bezvýsledná. Šance jsou větší, pokud se zvíře může stále pohybovat. Spočívá v podávání lákavého, vysoce stravitelného a na energii bohatého krmiva a podávání glukózy a rehydratačních roztoků, buď orálně, nebo do žíly jako kapačka.

Užitečné je podávání propylenglykolu, který po strávení v bachoru slouží jako stavební kámen pro tvorbu glukózy, aniž by hrozil vznik bachorové acidózy. Samozřejmostí je použití preparátů, které podporují bachorové trávení (Rumin, Uniruminal). Dále se přidávají vitamíny skupiny B a něco na ochranu jater, nejčastěji ostropestřec. Chuť k jídlu a šance na přežití zvyšují také protizánětlivé léky. Kortikoidy zvyšují koncentraci krevního cukru, ale mohou vyvolat potrat či předčasný porod. To je však v některých případech i žádoucí. Odstranění plodů, buď vyvoláním porodu nebo císařským řezem, totiž může zlepšit vyhlídky na přežití aspoň u matky.

U již ležících zvířat je však nejmilosrdnější jejich utracení, protože vyhlídky na uzdravení jsou mizivé.

Prevence

Protože klinická ketóza většinou vede ke ztrátě bahnice či bahnic, základem je prevence nemoci.

Podstatou prevence je dobrý management stáda. V ideálním případě by měly být připuštěné bahnice při zjišťování březosti ultrazvukem roztříděné do několika skupin podle počtu plodů, výživného stavu a stáří konkrétní bahnice. Dospělé bahnice s jedním plodem tvoří jednu skupinu, zapuštěné jehničky, hubené bahnice čekající jedno mládě a bahnice s dvojčaty druhou skupinu, u plodných plemen se dá vytvořit i třetí skupina bahnic s trojčaty a hubených bahnic s dvojčaty.

Každá z těchto skupin je krmená odděleně, odlišně sestavenou krmnou dávkou. Bahnice s jedním plodem je potřeba krmit tak, aby nezatlousty, naopak bahnice s více plody potřebují v posledním měsíci březosti energeticky bohatou stravu. Během celé březosti by všechny bahnice měly být držené v optimální kondici (BCS 3).

Ve větších chovech bývá problémem spíš vyhublost zvířat, v malých hobby chovech naopak jejich ztloustnutí.

Samozřejmostí ve všech stádech by měla být pravidelná péče o paznehty a pravidelné odčervování! Ostříhané bahnice mají větší chuť k jídlu a menší spotřebu energie. Nutností jsou kvalitní krmiva a dobře sestavená krmná dávka, v posledních šesti týdnech březosti se ovcím s více plody obvykle přidávají i jadrná krmiva. V posledních dvou až třech týdnech březosti lze přidávat do krmení glukózu či dát ovcím k dispozici melasový liz. Preparáty s propylenglykolem se rovněž dají podávat i preventivně. Trvalý přístup k čisté napájecí vodě je nezbytný.

U větších stád se březím bahnicím odebírá krev na stanovení minerálního profilu a často se stanovují také ketolátky v séru. Jejich zvýšení nad 0,7 mmol/l je známkou hladovění a subklinické ketózy. Okamžitá reakce chovatele může zabránit objevení se klinických případů.

(zdroj:zverolekarka.com)

PORODNÍ PARÉZA 

Příčinou poporodní parézy je nejčastěji:
a)      překrmování vápníkem v době stání na sucho,
b)      nesprávný poměr vápníku a fosforu v krmné dávce (1,2 Ca x 1 P, 1,5 Ca x 1 P – dobré),
c)      porucha regulačních mechanismů.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): snížená činnost příštítné žlázy v době krátce před porodem a po porodu – díky překrmování vápníkem – vzniká nedostatečná mobilizace vápníku ze skeletu (kostry) a jeho snížená absorbce ze střeva. Důvodem proč se paréza vyskytuje u krav brzy po porodu je, že velká část vápníku jde do mléka – vzniká nedostatek vápníku (hypokalcémie), narušení motoriky a paréza respektive ochrnutí.
Příznaky: projevují se obvykle do 24 hodin po porodu. V 1. stádiu dochází k excitaci (vzrušivost), svalovým třesům, nekoordinovaným pohybům a slabosti. V 2. stádiu pak dochází k ulehnutí, paréze (ochrnutí) začínající od zadních končetin – nemůže vstát, hlava je stočená na bok, zastavena je motorika trávícího traktu. 3. stádium se projevuje jako koma, ochablost svalů, nehmatný puls, slabé srdeční ozvy a zpomalený dech.
Diagnostika: na základě anamnézy a klinického vyšetření + vyšetření krevní plasmy na koncentraci vápníku (nízká).
Onemocnění s podobnými příznaky: obecně nemoci s nervovými příznaky – BSE, ketóza, alkaloza, tympanie, tetanus, hypomagnesemie, hypoglykemie (nedostatek krevního cukru).
Terapie: nitrožilní podání roztoku vápníku – postupně!, roztok s obsahem fosforu. Ústní podání chloridu vápenatého. Přípravky s hořčíkem proti křečím.
 

HYPOMAGNESEMIE - PASTEVNÍ TETANIE 

Příčina:
a)     snížené vstřebávání hořčíku v důsledku nesprávné krmné dávky – vysoký obsah dusičnanů a bílkovin,
b)      nedostatek hořčíku v krmné dávce,
c)      náhlé převedení zvířat na jarní pastvu – nedostatek vlákniny a velké množství dusíkatých látek,
d)      může vzniknout také při alkalóze bachorového obsahu nebo při silných průjmech.
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): vysoký obsah proteinů, dusíkatých látek, draslíku a vápníku v krmné dávce snižuje absorbci hořčíku v trávícím ústrojí – klesá jeho množství v krevní plazmě, což vede ke zvýšení neuromuskulární (nervově – svalové) dráždivosti a vznikají tak tetanické křeče.
Příznaky: 
Akutní forma – svalový třes, strnulá chůze, upadnutí, ulehnutí, tetanické křeče, opistotonus (pozice těla s obloukovitým prohnutím dozadu - do „mostu“, které je způsobeno křečí zádového svalstva), tonicko – klonické křeče (křeče celého těla), přemrštěná reakce na zvukové podměty, intenzivní srdeční ozvy, úhyn v důsledku udušení – křeče.
Subakutní forma – nechutenství, pokles dojivosti, podrážděnost, svalové třesy, strnulá chůze, tetanie pánevních končetin, opistotonus.
Subklinická forma – bez klinických příznaků, pokles užitkovosti.
Diagnostika: na základě anamnézy, klinických příznaků, vyšetření krevní plazmy na přítomnost hořčíku, vyšetření moči.
Onemocnění s podobnými příznaky: ketóza, tetanus, metabolická alkalóza, otrava močovinou, BSE, otrava organofosfáty a olovem, zánět mozkových blan (encefalitida).
Terapie: 20% roztok síranu hořečnatého – intramuskulárně (do svalu) či subcutálně (do podkoží) nebo 30% roztok chloridu hořečnatého nitrožilně. Prevencí je dostupnost minerálních lizů (nikoliv pouze základních solných lizů). 
 

RACHITIS - KŘIVICE 

Charakteristika: jedná se o onemocnění kostry u rostoucích mláďat. Jiný název pro křivici je také osteomalácie.
Příznaky: pokles užitkovosti (růstu), lízavka – olizování například zdí – snaha o zisk minerálů, nechutenství, hubnutí, bolestivý postoj, přešlapování, při pohmatu bolestivost kostí, polehávání a špatné vstávání – dlouho klečí na karpálních kloubech než vstane, zduření karpálních a tarzálních kloubů – kosti se začínají deformovat – vzniklý typický rachitický růženec na žebrech (přechod chrupavčité části v kostní je značně zduřelý), časté poranění vykloubením kostí či zlomeninami, u masných plemen skotu a těžších zvířat se roztahuje mezipaznehtní štěrbina vlivem povolení šlach.
Příčina onemocnění:
a)      nedostatek vápníku, fosforu a hořčíku v krmné dávce nebo jejich špatné vstřebávání ve střevě – například při zánětu střeva nebopři působení parazitů,
b)      při nedostatedčné syntéze vitamínu D (především u zvířat ve špatně osvětlených stájích) – vliv na ukládání vápníku do kostí,
c)      odchod minerálních látek ve výkalech a moči – při silných průjmech (nestačí se vstřebat ve střevě),
d)     při nadměrném odvápnění kostí při acidóze.
Predispozicí pro vznik tohoto onemocnění je špatné ustájení (nedostatek světla a pohybu), vysoká užitkovost, předčasné zabřeznutí (zapouštět v chovatelské dospělosti!).
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): díky úbytku vápníku, fosforu a hořčíku v krevní plasmě dochází k narušení jejich metabolismu, což vede k demineralizaci skeletu nebo k poklesu jejich ukládání do kostí.
Diagnostika: na základě anamnézy a klinického vyšetření + biopsie kosti (odběr) – určuje se množství minerálních látek. Při rentgenovém vyšetření jsou kosti našedlé – nízká hustota – deformace kosti.
Onemocnění s podobnými příznaky: osteroporóza, polyartritidy (hromadné záněty kloubů), poporodní paréza, nutriční svalová dystrofie.
Terapie: úprava krmné dávky – přidání minerálů (vápník a fosfor). Injekční aplikace vápníku a fosforu + vitamín D. Úprava acidobazické rovnováhy v bachoru.
Prevence: krmná dávka vyvážená na minerály, dostatečné osvětlení stájí, preventivní aplikace vitamínu D, nebo pastva.
 

OSTEOPORÓZA

Osteoporóza vzniká při:
a)      primárním nebo sekundárním nedostatku vápníku,
b)      nedostatku bílkovina energie v krmné dávce,
c)      bachorových dysfunkcích a onemocnění jater,
d)     nedostatku mikroprvků (hlavně při nedostatku vitamínu C).
Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): hypokalcémie – nedostatek vápníku – nedostatek látek nutných pro výstavbu kostí – vysoká produkce parathormonu a dochází k odbourávání vápníku z kostí.
Příznaky a diagnostika jsou obdobné jako u rachitidy – křivice.
Terapie: úprava – optimalizace krmné dávky, optimalizace činnosti bachoru.
Zdroj: zootechnika.cz 

 

CL - PSEUDOTUBERKULOZA (Caseous Lymphoma)

Pseudotuberkuloza – kaseózní lymfadenitida, bývá způsobena Corynebacterií pseudotuberculosis (gram pozitivní tyčinka- dusičnan negativní skupina u koz a ovcí). Jde o chronické a opakující se onemocnění. Do těla se dostávají bakterie neporušenou, ale i porušenou kůží a sliznicemi. Ty se dále šíří v organismu prostřednictvím krevního řečiště nebo lymfou. Počáteční infekce může být bez příznaků. Někdy se u ovcí a koz ale objevují horečka, nechutenství, chudokrevnost aj. Typické pro toto onemocnění jsou hnisavé záněty mízních uzlin - hlava, krk, oblast nad vemenem. 

 

Tyto pak mohou vytvořit píštěle, kterými na povrch vytéká nakažlivý – vysoce infekční - hnisavý sekret. Ložisko se na stejném místě objevuje opakovaně. Mimo tyto uzliny, které jsou hmatatelné, se zánětlivá ložiska mohou objevovat také např. v oblasti plic a jater. Méně časté příznaky jsou také kaseózní bronchopneumonie, artritidy, potraty, zánětlivá ložiska na centrální nervové soustavě – zánětlivá ložiska hypofýzy, záněty páteře, které vedou k ochrnutí ovcí. Zřídka dochází k zánětům mléčné žláze – mastitidě. U beranů i kozlů mohou být postiženy tříselné uzliny, vedoucí ke krátkodobé neplodnosti. S pokračujícím věkem se množství ložisek zvyšuje. Výše popsané příznaky jsou typické pro dospělá zvířata s tím, že až 40 % stáda obvykle má povrchové abscesy (krk, hlava). Ložiska jsou různé velikosti a vyplňuje je zeleno-žlutý nebo bílý hnis. U ovcí se uvádí, že ložisko připomíná cibuli – na průřezu jsou viditelné vrstvy. U koz je obsah obvykle měkčí a pastovitý.

Diagnostika spočívá v mikrobiologickém vyšetření ložisek, kdy při odběru se dbá, aby nedošlo ke kontaminaci vzorku jinými mikroorganismy. Vyšetření je dobré, aby se rozlišili případní jiní původci onemocnění – vyvolávající také záněty mízních uzlin (arcanobacterie, stafylokoky, pasteurella, fusobacterium). Testy jsou založeny na stanovení protilátek proti exotoxinu fosfolipázy D. 

Přestože jsou bakterie citlivé na antibiotika (penicilin), bývá léčba často neúspěšná, protože se tyto těžko dostávají přes vrstvy abscesu – zánětlivého ložiska (horší průnik a účinnost v ložisku). Při chirurgickém ošetření – odstranění, dochází k často k jejich opakování na tom samém místě. Doporučeno je, aby se zvířata vyřazovala ze stáda. Pokud jsou chovatelsky cenná, pak je potřeba rány řádně ošetřit, aplikovat antibiotika a hlavně dbát na velmi vysokou osobní hygienu (přenos na ostatní zvířata apod.). Postižená zvířata se stříhají jako poslední (nutná průběžná desinfekce ran, nůžek, strojků apod. – např. jodové preperáty). Nutné je oddělení (izolace) zvířat s příznaky od těch bez příznaků. 

Existuje v zahraničí (u nás bohužel nevím) vakcinační program proti pseudoTBC. Ale ani ten není spásný (opakované očkování každé 4 a 6 měsíců). Doporučené je proto serologické vyšetření nakoupených zvířat a také jejich případná izolace před včleněním do stáda. Do chovu bývá infekce zavlečena: dopravními prostředky jiných chovatelů, použitým nářadím, kontaminovaným krmivem, stříhacími strojky střihačů ovcí – přenos mezi chovy. Při využívání komerčních střihačů je dobré dbát na pravidla - desinfikované holínky a desinfikované pomůcky pro stříhání, čistý oděv. Nemoc se po zavlečení do stáda obvykle objevuje do 1 až 3 měsíců. 

Zdroje: Časopis Veterinářství č. 1/2016 
Z. Kazatelová, I. Šimková, J. Illek - Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

ENTEROTOXEMIE 

Enterotoxémie koz je vážná choroba koz různého věku, projevující se jak náhlými úhyny, tak jako těžké průjmové onemocnění nebo jako chronické chřadnutí s epizodami průjmu. V chovech se vyskytuje jak ve formě jednotlivých, sporadických případů, tak jako hromadná nemoc. Nemoc samotnou způsobuje toxin epsilon, který je ve střevě nejdříve aktivovaný rozštěpením trypsinem, trávicím enzymem samotné kozy. V promořeném stádě jsou všechna zvířata nosiči malého množství klostridií ve střevě. Novorozenci se nakazí už kontaktem s kůží mléčné žlázy.

Aby se u nosiče klostridií rozvinula enterotoxémie, bakterie se nejprve musí přemnožit. To se může stát při náhlé změně krmné dávky, zvláště když je náhle bohatší než předtím. V tom případě se bachorová mikroflóra nestačí rychle přizpůsobit a přebytek bílkovin a škrobů proniká do střeva, kde pak může být vhodným substrátem pro množení klostridií.

U kůzlat před odstavem enterotoxémie hubí velká, žravá kůzlata, častěji jedináčky.Rizikové faktory u odstavených kůzlat a dospělých koz jsou například převedení na bohatou pastvu, zkrmování pečiva, náhlé přilepšení, například melasou, kozám čerstvě po porodu či překrmení jádrem, třeba i v případě, že se kozy samy dostaly k sudu s krmením. Riziko je taky podávání zeleného krmiva kozám, které jsou ustájené a zvyklé jen na seno a suchá krmiva. Protože enterotoxémie vzniká při lepší krmné dávce, je častější v polointenzivně a intenzivně chovaných dojených stádech. Někdy ale k žádné změně krmné dávky nedojde a stejně se ve stádě enterotoxémie objeví.

Inkubační doba je velice krátká, jen několik hodin. U koz probíhá enterotoxémie jinak než u ovcí, přestože má většinou stejného původce. U ovcí bývá při enterotoxémii průjem jen někdy a převažují poruchy nervového systému, silná apatie a před smrtí křeče. U koz jsou nervové příznaky spíše vzácností a nemoc poškozuje více právě trávicí trakt.

Enterotoxémie koz probíhá ve třech formách.

Perakutní forma

Perakutní forma má velice rychlý průběh. Velmi často jsou nemocná zvířata nalezena už mrtvá. Pokud chovatel pozoruje nějaké klinické příznaky, je to náhle vzniklé nechutenství a nezájem o okolí, vysoká horečka a známky koliky, zvířata jsou nahrbená a pokopávají pod břicho. Objevuje se silný vodnatý průjem s hlenem a krví. Délka trvání nemoci je jen několik hodin a končí ulehnutím a smrtí. Křeče před smrtí, které se vyskytují u ovcí, u koz často chybí.

Perakutní forma postihuje především kůzlata před odstavem. Může ale postihnout i dojené kozy, u kterých je prvním příznakem náhlá ztráta mléka. Perakutní forma skoro vždy končí úhynem zvířete.

Akutní forma

Akutní forma enterotoxémie probíhá pomaleji, délka trvání nemoci je tři až čtyři dny. Postihuje častěji dospělé kusy. Nemocné kozy nežerou, mají horečku a silný vodnatý průjem. Rychle nastupuje dehydratace. Bez léčby většina nemocných zvířat hyne.

Chronická forma

Chronická forma enterotoxémie rovněž postihuje hlavně dospělá zvířata. Projevuje se postupným chřadnutím a hubnutím, nemocné kozy moc nežerou, mléčná produkce je nízká. Objevuje se střídavý pastovitý průjem nebo je občas trus méně formovaný.

Diagnostika

Protože u koz jsou klinické příznaky enterotoxémie vcelku rozmanité, podobné příznaky způsobuje mnoho jiných chorob koz. Náhlou smrt u koz způsobuje mnoho a mnoho jak infekčních, tak neinfekčních nemocí. Koza může uhynout na následky nadmutí nebo acidózy, což jsou neinfekční patologické stavy, které podobně jako enterotoxémie vzniká na podkladě překrmení nebo náhlé změny krmné dávky. Na pastvě hrozí i konzumace jedovatých rostlin. Kůzlata mohou také uhynout rychle na pasteurelózu nebo pomaleji z důvodu nedostatku mléka.

Průjem a hynutí způsobují také různí parazité, jak jednobuněční, tak červi. U kůzlat je další možnou příčinou těžkého průjmu kolibacilóza. U dospělých koz zase salmonelóza. Chronická salmonelóza a chronická enterotoxémie se dají rozlišit jen bakteriologickým vyšetřením.

Pitevní nález při enterotoxémii je typický především postižením střev. Střevní sliznice je nekrotická s vředy, pokrytá pablánami a střevní obsah obsahuje fibrin a krev. V břišní dutině se může nacházet vodnatý výpotek, častý je otok plic a patrné mohou být také krváceniny na různých orgánech. Při pitvě čerstvě uhynulých zvířat je tkáň ledvin nápadně rozbředlá – tato změna ale nastává přirozeně rozkladem tkání, takže u déle mrtvých zvířat nemá žádný význam.

Vzorkem k laboratornímu potvrzení je chlazený nebo mražený obsah střeva. Dají se použít i stěry z orgánů případně i výtěry z rekta živých zvířat, ale tyto musí být odebrané do transportního media.

Léčba

U perakutní formy vzhledem k rychlosti onemocnění je léčba málokdy možné. Akutně a chronicky nemocná zvířata je možné pokusit se zachránit. Léčba koz  spočívá v kapačce, podávání protizánětlivých léků a antibiotik. Antitoxin působící proti toxinům klostridií u nás není k dispozici. Lze podávat také živočišné uhlí, smectu, dubovou kůru a podobné preparáty, které snad mohou pomoci vychytat toxiny ze střeva.

Prevence - proti enterotoxémii je možné kozy očkovat. Vakcinují se vysokobřezí kozy a pak kůzlata ve věku osmi týdnů s přeočkováním za 4 – 6 týdnů.

U nás jsou anglonubijské kozy každoročně očkovány vakcinou COVEXIN 10. 

Zdroj: zverolekarka.com

LYSIVOST /alopecie/

                Lysivost je ztráta nebo úbytek srsti na povrchu těla normálně srstí obrostlém, bez zánětlivých změn na kůži

Etiologie

  • Alopecie může být dědičná nebo získaná. Získaná se dělí na primární (vliv chorobných procesů vnitřního původu) nebo sekundární (příznak některých infekčních, parazitárních i plísňových onemocnění).

Patogeneze

  • Záleží na etiologii, je možné nedostatečné vyvinutí chlupových folikulů, nebo tvorba chlupu je ovlivněna nejrůznějšími chorobnými stavy (parazitární invaze, podvýživa)
  • Vlákna srsti jsou tenké, srst se láme. Může také dojít ke zničení chlupových folikulů (obnova srsti je možná jen pokud budou folikuly zachovány).

Symptomatologie

  • Olysalý povrch kůže je hladký bez jakýkoliv zánětlivých změn, elasticita kůže je zachována.

Prevence

  • Nejúčinnější prevence je u lysivosti získané – sekundární, odstranění etiologických faktorů.

EKZÉM

U koz vzniká skvamózní ekzém (tzv. šupinatění) následkem invaze motolic, žaludečních a střevních červů (trichostrongyloidů). Kůže je suchá, má sníženou elasticitu, šupinatí. 

Karenční výživa, zejména chudá na vitamín A, pravděpodobně také způsobuje ekzémy. Odčervení a úprava diety (mrkev, řepa, dobré seno) jsou předpokladem etiologicky zaměřené léčby.

LÍZAVKA

      Komplex příznaků projevující se požíráním, olizováním a hryzáním neobvyklých předmětů a látek jako následek poruchy látkového metabolismu.

      Vyskytuje se nejčastěji koncem zimy a na začátku jara u zvířat chovaných jen ve vnitřním obydlí.  Lízavka je z hospodářského hlediska vážní tehdy, když se vyskytuje hromadně v celém stádě, obyčejně ve velmi suchých, anebo deštivých rocích.

Etiologie

  • Za hlavní příčinu se považuje nedostatek alkalických solí. Intenzivním hnojením pastvin a luk se zvyšuje obsah draslíku v rostlinách. Nadbytek draslíku v krmivu vede k poruše biologického poměru mezi sodíkem a draslíkem, jako i ke zvýšenému vylučování sodíku z organismu.
  • Další příčinou je nedostatek vápníku, fosforu, mědi, kobaltu, vitamínů a bílkovin živočišného původu v krmné dávce.

Patogeneze

  • Když uveden živiny v krmné dávce chybí, zvířata je instinktivně hledají ve svým okolí a požírají předměty a látky, které je můžou nahradit. Tento zvýšený ,,hlad“ po chybějících látkách se projevuje nejvíce u trvale ustájených zvířat.
  • Požírání těchto cizích předmětů, kterými se postihnutá zvířata usilují nahradit chybějící látky, způsobuje často trávicí poruchy.

Symptomatologie

  • První příznaky se objevují kolem 14 dní, někdy až 1-2 měsíce od začátku nesprávného krmení.
  • U koz se lízavka projevuje požíráním srsti. Kozy obžírají srst sousedním zvířatům a to na místech nejvíc znečištěné močí a výkaly (na stehnech).
  • U horších případů požírají srst i z ostatních částí těla, takže kozám na určitých částech těla srst chybí, nebo jsou celé holé. Ve stádě se požírání srsti může stát i zlozvykem a rozšířit se na všechny zvířata.

Diagnostika

  • Určení nemoci je pro charakteristické příznaky lehké.

Prognóza

  • Po včasném odstranění příčiny a zavedení terapie je příznivá

Terapie

  • Nejprve musíme vyřadit ze stáda jedince, které trpí lízavkou a všem podat dostatečné množství soli na lízání, nebo do krmiva.
  • Krmnou dávku doplníme minerálními látkami a vitamíny.
  • Pokud příčinu lízavky hned nepoznáme, můžeme rozdělit zvířata na víc menších skupin. Jednotlivým skupinám podáváme do krmiva různé minerální přísady a pozorujeme, v které skupině lízavka přestala. Podle toho po-té doplníme krmnou dávku.

Prevence

  • Důležité je zabezpečit plnohodnotnou výživu. Zvířata by měla mít k dispozici stále sůl na lízání

LISTERIÓZA

                Je to akutně nebo latentně probíhající onemocnění všech druhů zvířat (včetně člověka). Probíhá zpravidla sezónně.

Etiologie

  • Původce je Listeria monocytogenes, je to G+ tyčinka s řasinkami
    • V zevním prostředí přežívá:
      • Za sucha virulentní – 12 dnů
      • V zimě - 6 měsíců
      • V silážích - 6 měsíců

Patogeneze

  • Infekcí dochází nejčastěji alimentární cestou a pohlavním stykem.
  • Rezervoáry jsou hlodavci
  • Dospělí jedinci jsou většinou bacilonosiči
  • Při oslabení organismu dochází k projevu onemocnění.

Symptomatologie

  • Při septické formě mláďata mají zvýšenou teplotu, trpí nechutenstvím, mají výtok z nosu a očí a hynou do 48hodin.
  • Při encephalitické formě dochází k postižení hlavových nervů – nejistá chůze, chodí pořád dokola, vytočený krk, shlukování, neschopnost pohybu, úhyn následuje za 3-10 dní.
  • Forma abortů
    • 1. polovina březosti – plod odumře
    • 2. polovina březosti – nastává předčasný porod, dochází k zadržení lůžka, je snížená životaschopnost mláďat
  • Diagnóza
    • Diagnóza je dle klinických příznaků a také se provádí bakteriologické vyšetření mozku, trusu, výtěr z nosu a genitálií.
  • Prevence
    • Dobrá zoohygiena a výživa

NEŠTOVICE OVČÍ /VARIOLA OVINA/

                Je to akutně probíhající celkové onemocněný ovcí a koz s tvorbou kožního ekzému. Toto onemocnění bylo zjištěno naposledy v roce 1951 a je označováno za velmi nebezpečnou nákazu (VNN).

Etiologie

  • Původce je virus z čeledi Poxviridae – rod Capripoxvirus
    • Mimo tělo zvířete je odolný několik měsíců (cca 3-6 měsíců), ničí ho hniloba

Patogeneze

  • K zavlečení může dojít nemocnými zvířaty
  • K nakažení dochází respiratorní cestou, ústy (per os) a přes kůži (per cutis)
  • Dochází k pomnožení a krví se dostává do kůže, kde vznikají typické vehikuly, které zasychají a vytváří krusty. Změny vznikají také na plicích a sliznici dutiny ústní.

Symptomatologie

  • Inkubační doba je většinou 4-12 dní.
  • Zvířata mají vysokou teplotu 42°C, trpí nechutenstvím, teče jim hlenovitý výtok z očí a kašlou.
  • Druhý den se na predilekčních místech začnou vytvářet červené skvrny a pak hned pupencem podobné velikosti čočky až koruny. Pupeny pak prosakují tkáňovým mokem a tvoří se puchýřky, ty pak hnisají à neštovice. Ty za několik dní zaschnou a utvoří se strupy.
  • Může dojít k sekundární infekci, jako jsou vředy, nekrózy, zánět mozku a míchy, pneumonie, úhyn.

Diagnóza

  • Provádí se laboratorní vyšetření – Quarnieriho tělíska (v epiteliálních buňkách).

-         Terapie se neprovádí.

-         Prevence

  • Ochrana před zavlečením

PŘÍMĚŤ PYSKOVÁ /ECTHYMA CONTAGIOSUM/

                Infekční onemocnění, které se projevuje záněty kůže pysků, sliznice ústní někdy i distálních částí končetin. Je přenosné na člověka.

Etiologie

  • Původce je epiteliotropní vir (určitá příbuznost s viry neštovic).
    • Pochází z čeledi Poxviridae, rod Parapoxvirus
    • Je velice odolný, na pastvě vydrží celou sezónu

Patogeneze

  • Do organismu se dostává dutinou ústní, přes genitálie a poraněnou kůži vemene. Po rozmnožení způsobuje změny na predilekčních místech.

Symptomatologie

  • Inkubační doba je 5-8 dní.
  • Na postižených místech se tvoří zarudlé skvrny, pak pupeny, z nich se tvoří puchýřky s lymfou, které prasknou a tvoří se vřídky. Může dojít k sekundární infekci, kdy vřídky začnou hnisat.
  • Pokud k sekundární infekce nedojde, dochází k vyhojení do 14 dnů.

Diagnóza

  • Provádí se na základě klinického a sérologického vyšetření.

Terapie

  • Dezinfekce jodovými preparáty a podání antibiotik.

Prevence

  • Ochrana před zavlečením.

Zajímavé informace najdete na Mendelu: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/print.php?page=7428&typ=html

kozí porody a odchov kůzlat

Rok 2018 je pro nás osmou porodní sezonou. Jak se vždycky těšíme až kůzlata opustí hospodářství, tak se vždy nemůžeme dočkat každé další mety z 5 stanic koloběhu 

 smile dojení  smile připuštění  smile 2měsíce volna smile porody smile odchov kůzlat smile  a znovu dokola.

K fázi porodů přistupujeme s velkou úctou a pokorou. Ctíme naší matku, která je členem naší rodiny ať se u nás narodila nebo jsme jí koupili a snažíme se u všech "vylodění" asistovat.

K tomu nám od začátku pomáhají IP kamery. Nyní máme systém 6ti otočných kamer s nočním viděním, který spolehlivě zabere všechny kouty zimních ustájení. Nebojte se této investice. IP kameru pořídíte za cca 1000 Kč a ušetří Vám tolik času nočního běhání na kontroly, že si budete klepat na čelo, že jste si to nepořídili dříve. Dneska se v posteli mrknete na telefon nebo na tablet a hned víte co se děje.

Kamery-ke-zviratum

Za důležité považujeme vědět, kdy zhruba (147 - 155) dní od připuštění koza porodí. Hůře se to zjišťuje, když kozla dáváte do stáda a nemáte nad stádem průběžný dohled (který my ale považujeme také za důležitý).

Zde si můžete spočítat datum porodu (kalkulačka pro výpočet březosti počítá se 150 dny), mimochodem jsou to užitečné stránky o chovu koz, doporučujeme.

http://www.goatbiology.com/animations/gestcalculator.html

nebo zde máte přímo kalendář/ kalkulačka březosti ovcí a koz:

Vypocet-data-porodu-kozy

Možné polohy při porodu

Polohy-pri-porodu

zdroj:jrcnboergoats.net

co byste mohli vědět o chovu koz

Při koupi starší kozy Vám může být nápomocen tento obrázek k určení věku kozy podle zubů

Vek-kozy-podle-zubu

DOJENÍ KOZ

Dojeni-koz

 zdroj dairygoatjournal.com

Pěkné video o dojení kozy

Druhy koz

Druhy-koz

O anglo-nubijských kozách

O-nubijich

KONDICE KOZ

Kondice-kozVyziva-kozy

KAM PÍCHAT INJEKCE

Kam-pichat-injekceKam-koze-injekci

FAMACHA TEST

Famacha-test

Hodnocení kozích vemen

Hodnoceni-kozich-vemen

Úprava paznehtů

Uprava-paznehtuUprava-paznehtu-2Uprava-paznehtu-3

Přeprava ovcí a koz

Co byste měli vědět, než se rozhodnete přepravit ovci nebo kozu.

Do 65 km si chovatel může vlastní zvíře přepravit sám. Nad 65 km už musí povolat profesionálního přepravce.

Základní podmínky při přepravě:

Preprava-kozy-autemDoba-odpocinku-ridice

Při přepravě zvířat dbá zákon na ochranu zvířat proti týrání o to, aby zvířata zbytečně netrpěla. Zvířata mohou být přepravována pouze tehdy, jsou-li pro plánovanou cestu způsobilá, a všechna zvířata musí být přepravována za podmínek, které zaručují, že nedojde k jejich zranění nebo zbytečnému utrpení. Před cestou musí být učiněna všechna opatření, aby se minimalizovala doba trvání cesty a uspokojily se potřeby zvířat během ní. 

Materiály potřebné pro dopravce přepravující zvířata

Potřebné předpisy

  • Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
  • Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97. S tímto nařízením se musí seznámit především osoby, které vykonávají činnosti související s přepravou zvířat.
  • Vyhláška č. 4/2009 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. Výklad v této vyhlášce je dispozici zde.

Potřebné formuláře a dokumenty (schválení provádí příslušná krajská veterinární správa):

  1. Pro dopravce přepravující zvířata nad 65 km do 8 hodin – TYP 1
    • Žádost o Povolení dopravce
    • Rejstřík vozidla pro přepravu zvířat (ke stažení vpravo v Souvisejících okazech), který musí mít řidič/průvodce s sebou, samozřejmě řádně vyplněný. Rejstřík vozidla vede dopravce při všech přepravách zvířat pro vozidla dopravující zvířata na vzdálenost delší než 50 km. Dopravce jej na vyžádání předloží kontrolním orgánům a vyplněné formuláře uchovává po dobu 3 let.
  2. Pro dopravce přepravující zvířata nad 8 hodin - TYP 2
    • Žádost o Povolení dopravce
    • Pro získání povolení Povolení dopravce pro dlouhotrvající cesty je potřeba podle druhu přepravovaných zvířat vyplnit dotazník (ke stažení vpravo v Souvisejících okazech):
      • buď pro přepravu domácích koňovitých, domácího skotu, ovcí, koz a prasat,
      • nebo pro přepravu ostatních zvířat.
    • Kniha jízd - doklad určený pro přepravu zvířat, který nemá s obecně známou knihou jízd ("staskou") nic společného.
    • Tato Kniha jízd se skládá z několika částí. Všechny části musí mít řidič/průvodce v příslušném počtu kopií s sebou, samozřejmě řádně vyplněné. Věnujte zvláštní pozornost části "Poučení" a důsledně dodržujte pokyny v něm uvedené!

Označování vozidel přepravujících živá zvířata

Podle nařízení Rady (ES) č. 1/2005 je stanoveným způsobem označení vozidla přepravujícího zvířata nápis TRANSPORT ZVÍŘAT, případně do zahraničí LIVE ANIMALS TRANSPORT (velikost písma ani barva není stanovena).

Tento nápis lze ještě doplnit doporučeným označením - symbolem. Jestliže dopravce tento doporučený symbol použije, měl by být minimálně ve velikosti A4 umístěn na přední i na zadní části vozidla. Symbol se použije, jen pokud vozidlo právě přepravuje zvířata; při jízdě bez zvířat je vozidlo neoznačené.

(zdroj: eagri.cz)

Disbalance vitamínů

Poruchy metabolismu vitamínů rozpustných v tucích

Vitamíny jsou biologicky aktivní látky, které slouží k syntéze koenzymů nebo některých hormonů, a hrají tak důležitou roli v metabolismu. Vitamíny se dělí podle rozpustnosti na vitamíny rozpustné ve vodě, kam řadíme vitamín C a vitamíny řady B, a na vitamíny rozpustné v tucích, kam patří vitamíny D, E, K a A. Nedostatek může být úplný (avitaminóza) nebo častěji se objevuje částečný nedostatek, tzv. hypovitaminóza, která má za následek sníženou imunitu a celkové neprospívání zvířete a mnohdy se projeví až v období zvýšené zátěže (březost, porod, přesuny zvířat).


Poruchy metabolismu vitamínů rozpustných v tucích


1) Poruchy metabolismu vitamínu A

Vitamín A (retinol) není přítomný v rostlinách, proto ho býložravci musí získávat z rostlin ve formě provitamínů. Provitamíny A patří do skupiny rostlinných pigmentů známých jako karoteny. Přeměna karotenů na vitamín A se uskutečňuje především v tenkém střevě.

Hlavní zásobárnou vitamínu A jsou játra, kde se kumuluje až 90 % tělních zásob.

Vitamín A je nezbytný pro správnou funkci epitelů, při nedostatku se proto projevuje zvýšené riziko infekcí zejména urogenitálního traktu, objevuje se například vyšší incidence zadržení lůžka a metritid a snižuje se plodnost. Vitamín A je také důležitý pro zrak a jeho nedostatek se projevuje šeroslepostí, kdy můžeme pozorovat zhoršenou orientaci zvířat a narážení do překážek. Také se objevují oční infekce a zvýšená produkce slz.

Vitamín A se také podílí na správném vývoji kostí a při jeho deficitu jsou kosti silnější, ale méně pevné. Doplnění vitamínu A je potřebné zejména při zkrmování nekvalitních krmiv a při nedostatku zeleného krmení. K dispozici jsou preparáty jak se samotným vitamínem A, tak s karoteny.

Je třeba si uvědomit, že nadbytek vitamínu A působí toxicky na membrány organel a erytrocyty. U skotu je popsána tzv. hyení nemoc, kdy při předávkování vitamínu A dojde k poruše růstu dlouhých kostí (zejména stehenní a holenní kost) a tele pak připomíná hyenu. Terapie se neprovádí, nicméně zvířata mohou být dochována do dostatečné jateční hmotnosti. Je potřeba dávat pozor na dávkování, pokud se telatům podávají mléčné náhražky, které jsou obohaceny o vitamín A.


2) Poruchy metabolismu vitamínu D

Vitamín D (kalciferol) je steroidní prohormon, vzniká z dehydrocholesterolu působením ultrafialového záření. Dále se metabolizuje v ledvinách na kalcidiol, který se v játrech přeměňuje na kalcitriol, což je hormon ovlivňující metabolismus vápníku a fosforu. Nedostatek tohoto vitamínu má za následek poruchy růstu a vývoje kostí. U mladých zvířat se projevuje jako rachitida (křivice) a u starších dochází k rozvoji osteomalacie a osteoporózy.

U dojnic může nedostatek vitamínu D způsobit nižší využitelnost vápníku, což může v důsledku vést k poporodní paréze nebo hypokalcemickému ulehnutí.

Při léčbě se využívají preparáty s obsahem vitamínu D. Při prevenci je potřeba dbát na vystavení zvířat slunečnímu záření, které zabezpečuje dostatečnou syntézu vitamínu D.

Ve vysokých dávkách je vitamín D také toxický, kdy dochází k tzv. kalcinóze, tj. zvýšené ukládání vápenatých solí v orgánech a cévách. Ke kalcinóze může dojít také při zkrmování kalcinogenních rostlin, jakou je například trojštět žlutavý (Trisetum flavescens). Takto postižená zvířata často leží, později jsou vyhublá a zůstávají stát v nahrbeném postoji. Mohou se také objevovat dechové potíže. Takto klinicky projevená kalcinóza mívá nepříznivou prognózu. Z preventivního hlediska je ideální odstranit trojštět z pastevního porostu.


3) Poruchy metabolismu vitamínu E

Vitamín E (tokoferol) je významný především svým antioxidačním působením, kdy působí jako první obraná linie buněčných membrán před lipoperoxidací. Je dokonce možné vitamín E používat k cílené imunostimulaci, například podávání vitamínu E kravám v období okolo porodu předchází narušení funkce neutrofilů a makrofágů v časném poporodním období.

Příjem vitamínu E je vázán na vstřebávání tuků. Telata se rodí s velmi nízkou koncentrací vitamínu E, jelikož přes placentu skotu v podstatě nepřestupuje a mládě je závislé na exogenním příjmu, přičemž hlavními zdroji jsou kolostrum a mléko s dostatečným množstvím tuku.

Nedostatek vitamínu E (a selenu) vyvolá poruchy imunity, nutriční myopatie (především nutriční svalová myopatie), mastitidy, kardiovaskulární onemocnění a poruchy reprodukce, zejména zvýšenou incidenci zadržení placenty.

Základním zdrojem vitamínu E jsou rostlinná krmiva, ovšem obsah vitamínu je velmi variabilní. Z koncentrovaných krmiv jsou významným zdrojem pouze olejniny. Vitamín E lze také dodávat ve formě komerčních preparátů. Jedná se o jeden z nejméně toxických vitamínů.


4) Poruchy metabolismu vitamínu K

Vitamin K je tvořen skupinou látek derivovaných z naftochinonu a je nepostradatelný v procesu srážení krve. Rostliny obsahují dostatek vitamínu K a deficit je u přežvýkavců vzácný. Všechny vitamíny K se v játrech přemění na menadion (K3) a následně na isoprenoid.

Existují látky, které fungují jako antivitamíny vitamínu K, jedná se například o dikumarol, který vzniká z kumarinu především v zapařených a zahnívajících vikvovitých rostlinách. Při nedostatku vitamínu K dochází k narušení syntézy srážecích faktorů a dochází k narušení srážlivosti krve, což se může projevit krváceninami na sliznicích a tkáních. Vitamín K se aplikuje v případech, kdy se dá předpokládat narušení jeho syntézy v trávicím traktu (zkrmování zapařeného jetele, podávání antibiotik), při projevech krvácivosti a při otravách antikoagulancii (dikumarol).

zdroj: agropress.cz

CHOV ANGLONUBIJSKÝCH KOZ

FARMA HAMR

Ing. Lenka Hlinková

IČ: 405 70 487

Email:  lenka@farmahamr.cz

Telefon:  +420 602 35 35 56

Sdílejte s námi

 

PENZION FARMA HAMR

CELOROČNÍ UBYTOVÁNÍ

Hamr u Veselí nad Lužnicí

www.ubytovanijiznicechy.cz

Email: penzion@farmahamr.cz

Telefon:  +420 602 35 35 56